Jdi na obsah Jdi na menu
 


No tak tvorba Kinga je spíš děsivá, ale i v děsu je krása.

Píše sice horory, ale nebudete se při čtení jeho řádků jen bát, ale i přemýšlet o skrytých smyslech slova. Taky se určitě upřímně zasmějete, což je u hororů trošku zvláštní, ale jak

říkám tohle nejsou klasický horory jako Ptáci od  Hitchcockoka (i když to byl film).

   Vřele doporučuji, je to knížka jak pro vášnivé čtenáře tak i pro ty příležitostné.

    Jeho dílo vás absolutně schlamstne i ty který horory moc nemusej (já mezi ně taky  patřim).

ObrazekŽivotopis

[21.9.1947-]

 Americký spisovatel hororů, jeden z nejproduktivnějších a čtenářsky nejúspěšnějších autorů současnosti. Řada jeho knih a povídek byla zfilmována.

Jeho kariéra spisovatele začala už v roce 1959, kdy se svým starším adoptovaným bratrem Davidem vydali místí noviny Dave's rag (5 centů za výtisk).

 Od roku 1962 studoval na Lisbon High School (Lisbon, Maine), kde se svým přítelem Chrisem Chesleyim vydali v roce 1963 sbírku 18 povídek s názvem People, Places and Things - volume I.

 O rok později publikoval dvoudílnou knihu The Star Invaders. První dílo, které bylo veřejně publikováno, byla povídka I was a Teenage Grave Robber (Byl jsem mladistvým vykradačem hrobů) a vyšla v časopise Comics Review v roce 1965. V roce 1966 ukončil úspěšně studium na střední škole a dostal stipendium na univerzitu.

 Roku 1970 absolvoval univerzitu v Oronu, obory angličtina a tvůrčí psaní se zaměřením na učitelství. Rok nemohl najít práci učitele, a tak pracoval v prádelně a psal povídky, které prodával do pánských časopisů. Na podzim 1971 začal učit na střední škole v Hampdenu, i když finanční situace rodiny se příliš nezlepšila; na jaře 1973 prodal svůj první román Carrie, který mu brzy vynesl velký honorář za prodej paperbackových práv a stal se bestsellerem

Dílo:      Pavučina Snů 

-         možná máte nad postelí také pověšenou pavučinu snů ( lapač snů ) a napadlo vás někdy, že hlavním údělem této pavučiny není chytat zlé sny, ale spojuje vás s okolním světem. Napadlo vás někdy, že žijeme v takovéhle pavučině? Že svět je jedna velká pavučina snů ?    

Hlášky : PPDD – pořád na prd, den jako den

              R. A. N. – rozesrané absolutně k nepoznání 

              -   Žádný hluk a žádné hraní

              -   V pokřivené realitě čas nadobro stál, jen vejconoš, ten běžel stále

                  dál a dál

-         Kdekoli jsi, jsi tam, kde jsi  

-         Svět se scvrkával, jako se scvrkává vždycky

-         Jeffersově traktu je teď „neznámo kolik“ východního standardního času 

-         „Proboha, kdo z vás hodil zelí“

-         „ U všech shnilejch seplů světa“

-         „ Nejsem žádnej drobek, hodím na vás bobek.

A komu se to nelíbí, ať mi koudel políbí. Dík za pozornost“ 

-         Kristovi banány

-         Kurvaroma

-         Polib mi drdol

-         ……

 

                    

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář