Na horách to sice vypadá jako na jaře, ale já jsem se stejně vydala s partičkou holek v prvním týdnu v lednu do Krkonoš. Prostě jsme toužily oprášit svá prkna a trochu potrápit klouby.
Doufali jsme, že když jako přijedeme do hor "My" začne konečně sněžit.
Hmm, pokus nevyšel. Když už něco padalo, pak to byly jen dešťové kapky
První den jsme teda místo na prkno, šly na horskou túru, obhlídnout sjezdovky na kterých právě rašil jetelíček. Druhého dne jsme se ale naprdly udělaly smutné oči na jednoho fajn pána a ten nás odvezl na sjezdovku, kde údajně ještě jedna sněhová vločka zbyla. Hurá, opravdu tam byla. S jásotem rychle do vázání a rychle na svah. Čerstvý prašánek to opravdu nebyl. Spíš překážková dráha – kámen, hlína, tráva, louže + ledové plotny, pro nenabroušené hrany to byla docela síla, ale my nabroušeno měly a byly jsme opravdu vděčné i za tu ledovku. Prostě jsme si to ten jeden den užily. Do chalupy jsme dorazily mokré až na kost (zase pršelo), hladové, unavené, ale šťastné jako blechy, že jsme si letos teda přece jenom zajezdily.
jo tak takhle jsme strávily většinu času
a když né takhle, tak alespoň tak: